|
|
|
|
 |
|
Sídlo společnosti
Vznik ulic Nádražní a Vysoké v Opavě
K rozkvětu hlavního města Slezska, Opavy, přispělo v roce 1850 vybudování odbočky Ferdinandovy Severní dráhy ze Svinova do slezské metropole. Provoz železniční tratě Svinov - Opava byl zahájen 17. prosince 1855 lokomotivami Neptun a Titan se 14 vagóny. Tímto aktem nastal nebývalý podnikatelský rozvoj celého opavského regionu, který tak dostal železniční spojení s ostravskou průmyslovou oblastí.
|
|
|
|
Severní nádraží, od roku 1919 nazývané Východní nádraží, se především pyšnilo velkolepou budovou s historizujícími prvky novorenesančního slohu.
Usnadněný přísun uhlí do města železniční dopravou přispěl k tomu, že již 8. května 1855 podepsal opavský purkmistr Josef Alois Rossy jménem magistrátu s Dipl. Ing. Alfonsem Dietzem kontrakt na provedení plynového osvětlení města. Ihned se začalo se stavbou plynárny a plynového rozvodu, ale první část osvětlení města byla zahájena teprve 3. června 1859 na náměstích Horním, Dolním a přilehlých ulicích vedoucích od nádraží do centra města. Plynárnu, jako jednu z nejstarších u nás, dostavěl Dipl. Ing. Alfons Dietz přímo naproti budovy Severního nádraží v Opavě v roce 1859 na základě smlouvy s městem jako soukromý podnik. Od roku 1956 byla plynárna napojena na ostravský dálkový plynovod, a tím přestala vyrábět vlastní svítiplyn.
|
|
Stavebník c.k. notář JUDr. Gustav Mauer
V roce 1880 bylo na Moravě a ve Slezsku ustanoveno celkem 113 notářů, z nichž dva působili v Opavě, a sice Franz Mohilla a Franz Schulz, který vykonával v tu dobu funkci presidenta c. k. slezské notářské komory. Franz Mohilla však 26. srpna 1880 zemřel, a proto c.k. slezská notářská komora vypsala 15. září 1880 konkurs na uvolněné místo notáře soudního okresu Opava. Konkurz vyhrál Dr. Gustav Mauer, notář ve Žďáru nad Sázavou.
Notář Gustav Mauer se narodil v rodině chropyňského panského pojezdného Johana Mauera a jeho manželky Emy. Vystudoval gymnázium v Kroměříži a práva v Olomouci na tamní univerzitě. Potřebnou právní praxi pro notářskou činnost získal u knížecího arcibiskupského dvora v Kroměříži. Tam také založil rodinu s manželkou Henriettou. Záhy získal místo c.k. notáře ve Žďáru na Sázavou u Nového Města na Moravě. V roce 1881 se přestěhoval do Opavy, kde provozoval notářskou kancelář v domě na Horním náměstí.
|
|
|
|
Manželé Dr. Gustav a Henrietta Mauerovi koupili 18.února 1882 od obecní samosprávy ulic Komárovská-Kylešovská pozemek, parcelu č. 87/20, ke stavbě své rodinné vily na nároží ulic Nádražní - Vysoká. K jejich stavebním záměrům se jim však stavební parcela zdála malá, a proto ještě přikoupili 21. srpna 1882 pozemek označený jako parcela č. 87/22. Na sloučených parcelách vyrostla během 1 roku novostavba Mauerovy vily. Původní stavební dokumentace tohoto nového objektu na Nádražní ul. s orientačním číslem 6 se nedochovala, ale na vile je zřetelný stavitelův podpis ve formě středového lichoběžníkového rizalitu, tolik typického pro vilové objekty stavitelské firmy Huberta a Josefa Kmentta.
Zakladatelem známé opavské stavitelské firmy byl Franz Kmentt, který se narodil v roce 1811 v Těšíně, odkud také pocházela jeho manželka Josefa. Po skončení odborných studií na technice ve Vídni požádal v Opavě o udělení stavitelské koncese. Jejich syn Hubert Kmentt získal odborné vzdělání v Praze. Potom se s rodinou přestěhoval do Opavy, aby po otci převzal stavební firmu. Stavitel Hubert Kmentt spolu se svým podstatně starším strýcem z Těšína Josefem Kmenttem, taktéž stavitelem, přeměnil otcův podnik na stavební firmu Josef a Hubert Kmentt. Produkce Kmenttovy stavební firmy byla vskutku velkolepá, téměř všude se můžeme s jejími realizacemi ještě v současnosti setkat. Připomeňme jen monumentální pozdně klasicistní budovu slezské zemské vlády na Masarykově ulici (dnes Slezská univerzita, 1878), objekt bývalého Ingstavu na Hradecké ulici (1878), sídlo Všeobecné zdravotní pojišťovny na Tyršově ulici (1879), justiční palác na Olomoucké ulici (1882). Následně se firma specializovala na zástavbu Opavy velkými činžovními a nájemními domy na ulicích Olomoucké, Sokolovské, Zborovské, Otické, Anenské, Krnovské, Na nivě, Zámeckém okruhu, Bezručově náměstí a jinde. Nutno poznamenat, že u firmy se stavebnímu řemeslu vyučil i slavný světový architekt Josef Maria Olbrich, kterému umožnila studium ve Vídni.
|
O další pozoruhodnosti Mauerovy vily se dočítáme v pozemkové knize k datu 9. května 1885, kdy byly k nemovitosti na základě kupní smlouvy připsány tři podíly Opavské pivovarské společnosti. Vila se tak stala privilegovaným právovárečným domem, samozřejmě ve středověkém chápání smyslu slova. Další čtyři podíly Opavské pivovarské společnosti k Mauerově vile byly přepsány prostřednictvím kupní smlouvy ze 14. listopadu 1901.
Rodina majitele obývala přízemí, nejpohodlnější část vily. V suterénu a prvním patře sídlili nájemnici. Pro služebnictvo domu bylo vyhrazeno ubytování v suterénu, kde v roce 1891 bydlely dvě služebné, Magdaléna Krejčí z Josefova a Anna Smolařová z Bílovce. První patro měli pronajaté MUDr. Leopold Fischer, vojenský lékař a hraběnka Henriette Sylva-Tarroucca, dáma Řádu hvězdného kříže, kterou záhy vystřídala další nóbl nájemnice, Karolina svobodná paní Sedlnická z Choltic. Ke služebnictvu nutně přibyla rodina domovníka. V roce 1896 to byl Stefan Koseny, od roku 1901 August Hübel a v roce 1911 Filip Landsmann ze zámku Žďár nad Sázavou.
Ztráta manželky a vojenská kariéra synů nakonec přiměla c.k. notáře Gustava Mauera ve výslužbě prodat svou vilu na ulici Nádražní č. 6 včetně vlastnických podílů svých dětí důlním podnikatelům Zwierzinovým.
|
|
|
|
Důlní podnikatelé Zwierzinové
O štěstí s těžbou uhlí se v Polské (dnes Slezské) Ostravě pokoušel od roku 1838 také Josef Zwierzina, majitel železáren v Mariánském Údolí u Olomouce. Tento podnikatel se narodil 5. února 1775 v Přelouči jako syn obchodníka s mědí. Kapitál pro svou vlastní podnikatelskou činnost získal především dvěma sňatky, první s dcerou zámožného pražského obchodníka, druhý s Franciskou, dcerou sládka Kopečného. Nájemně začal podnikat v roce 1814 v železnorudných dolech u Chvaletic, kde v roce 1816 uvedl do provozu železárnu. V roce 1823 železárny prodal a s kapitálem odešel do údolí řeky Bystřičky, kde přestavěl opuštěnou kovohuť na železnou huť s vysokou pecí a hamrem (Železárny a drátovny v Mariánském Údolí). Po jejich prodeji se v podnikatelské aktivitě již soustředil na dolování uhlí a koksárenství. Ve Slezské Ostravě vybudoval několik menších jam. Když Josef Zwierzina 31. května 1858 v Olomouci zemřel, zanechal svým dědicům na svou dobu velký majetek, tři velké domy v Moravské Ostravě, dům na náměstí v Olomouci, pozemek o rozloze 1892 m2 ve Vranově Lhotě na velkostatku Biskupice a kamenouhelné doly v Polské Ostravě.
Obdobně jako za časů Mauerů, byl systém obydlení vily na Nádražní ulici č. 6 stejný i za Zwierzinů. V době sčítání tam byla přítomna Helena Zwierzinová a její matka Ida Goldová. S nimi v bytě přebývala jejich kuchařka Marie Nitschová z Horního Domášova u Jeseníku. V bytě v 1. patře žila v podnájmu rodina Friedricha Weisshuhna, potomek Karla Weisshuhna a společník proslulé opavské firmy "Carl Weisshuhn & Söhne, Opava", která m.j. založila i vlastnila papírnu v Žimrovicích.
V suterénním bytě bydlil v podnájmu poštovní sluha z Ředitelství pošt a telegrafů Josef Špiller a jeho manželka Emilie.
Vila Zwierzinů byla na základě dekretu prezidenta republiky konfiskovaná a dle výměru Národního výboru v Opavě ze dne 10. listopadu 1945 na ni byla zavedena národní správa. Národním správcem vily se stal Adolf Dostál, který v konfiskované vile bydlil a provozoval filiálku ostravské firmy Báňské podniky BAPO. Velmi prostorná vila umožnila zde současně umístit v roce 1946 také pobočku Aeroklubu Československé republiky pod vedením Františka Schillera a Ústav pro zvelebování živností, jakožto organizaci Obchodní a živnostenské komory v Opavě.
|
Vila v rukou státu
Po skončení války proběhla z rozhodnutí Národního výboru první vlna přejmenovávání ulic a náměstí, spočívající především v odbourání německých názvů. Také Bahnofstrasse - Nádražní zmizela z plánu města a místo těchto názvů se objevila ulice U východního nádraží. Vile však zůstalo staré orientační číslo 6. Po únorovém puči nastoupila éra budovatelských a komunistických názvů a Opava s novým proletářským vedením nechtěla zůstat pozadu. Jméno prvního komunistického prezidenta však potřebovalo důstojnou třídu a tak v Opavě vznikla v roce 1948 Gottwaldova třída spojením tří ulic, Hrnčířské, Janské a U východního nádraží. Vila obdržela nové orientační číslo 28. Další změna adresy nastala až po pádu komunistického režimu v roce 1990, kdy na místo Gottwaldovy třídy vznikly dvě ulice, a to Hrnčířská a Janská. Vila obdržela nové orientační číslo 4.
Postupně se jediným uživatelem vily stala Obchodní a živnostenská komora v Opavě, když se jí v roce 1947 podařilo vystěhovat sídlo firmy BAPO a Aeroklub ČSR.
Obchodní a živnostenská komora v Opavě byla zřízena na podporu zájmů obchodu, průmyslu a živností ve Slezsku. Měla nejprve sídlo v opavské radnici, posléze v objektu Muzea Františka Josefa I. pro umění a průmysl (dnes výstavní budova Slezského zemského muzea v Sadech u muzea) a nakonec v samostatném objektu vybudovaném na místě obytného domu na Nádražní ulici. Tato instituce ve vile Zwierzinů na Nádražní ulici č. 6 umístila "Ústav pro zvelebování živností". Dle dochovaných plánů po rekonstrukci se ve vile nacházelo v 1. patře několik učeben, chemicko-technologické laboratoře, váhovna, kabinety a sklady učebních pomůcek, v přízemí kovoröntgen, mechanicko-technologické laboratoře, technologické sbírky, učební kadeřnická síň, sušírna vlasů, přednášková aula a sklady.
Komunistický režim však záhy po svém nástupu zlikvidoval soukromý podnikatelský sektor, a tím v roce 1950 přestala existovat i Obchodní a živnostenská komora v Opavě. Zanikl také Ústav pro zvelebování živností a jeho objekt se stal dne 18. května 1950 vlastnictvím Československého státu - národního podniku Československé závody těžkého strojírenství a následně národního podniku Ostroj Opava. Po nabytí této vily Ostrojem bylo ihned přistoupeno k její účelové rekonstrukci dle projektu, který vypracoval architektonický ateliér Stavoprojektu Opava. Stávající prostory vily se proměnily v 1. patře na ubikace a v přízemí na učebny a místnosti pro vychovatele a pro isolaci. Po vybudování nového učňovského areálu Ostroje na Kolofíkově nábřeží ztratila vila na Gottwaldově třídě své poslání a krátkou dobu ji užíval závodní klub ROH Ostroj. Vedení podniku v roce 1953 se rozhodlo přebudovat vilu na jesle. Rekonstrukce změnila vilu k nepoznání. Rozdělením prostoru příčkami vznikly v 1. patře denní místnosti kojenců, schůzovací místnosti, ložnice, šatna, kuchyň, v přízemí byla vytvořena jídelna, herna a další denní místnost kojenců, v hale postaven příruční výtah. Při další stavební úpravě jeslí v roce 1958 došlo k přístavbě terasy. V roce 1966 proběhla první etapa generální opravy jeslí, týkající se především venkovních úprav. Další fáze generální opravy se konala v roce 1972 na základě projektu. Jejím investorem byl Ostroj, n.p. Opava, stavebníkem Okresní stavební podnik Opava. Mimo jiné byl vybudován jídelní výtah a nové ústřední topení.
Osud budovy po roce 1990
Privatizace Ostroje v roce 1992 a nastoupení nového směru výchovy dítěte v rodině po pádu komunismu znamenalo také konec podnikových jeslí na Janské ulici č. 4. Tento objekt získala do pronájmu První slezská banka, akciová společnost. Ihned přistoupila k přestavbě vily pro potřebu bankovních služeb. Velmi špatné hospodaření banky však brzy přivodilo její krach. Prostory vily byly dočasně uzavřeny. Záhy byla vila pronajata vlastníky Ostroje jako slezské manažerské centrum různým společnostem. V roce 1999 koupila vilu společnost G. M. PROJECT, která do té doby sídlila na Dolním náměstí. Společnost přistoupila ke generální opravě vily s představou přiblížit její vnitřní uspořádání a vnější vzhled co nejvíce původnímu stavu. Byla zbourána necitlivě vybudovaná přístavba z roku 1958 a všechna vnější zařízení bývalých jeslí. Současně byla zrušena původní uhelná kotelna sloužící i pro dva okolní objekty. Vnitřní prostory byly dispozičně přiblíženy pravděpodobnému původnímu řešení a přizpůsobeny potřebám inženýrsko - konzultační firmy. Účelové prostory jsou doplněny reprezentačními místnostmi, jejichž vybavení navozuje dobovou atmosféru.
Josef Gebauer
odborný archivář
Pro www stránky upravili Jiří Spáčil a Jiří Moninec.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
